Blázni.cz - dobrý kanál

tříštivý granát mi pluje po vlasech
a rozplývá se do rubínů
střepiny mě hladí
na hrubost dvě stě čtyřicet
v kůži se chytá zrcadlo
a když světlem křísne o kámen
stávám se hlínou pod tvými botami
okvětím udýchaná
kořeny potají

viděl jsem tam na lavičce křišťálovou holku
řekla dej si se mnou a buď v pohodě
kůži měla zrovna strašně horkou
pot na čele, bílé rty a smítka ve vlasech
odmítl jsem jemně, nejsem nezdvořilý

no tak pojď sem, ukážu ti, v čem stvořili světy
důvod, proč se vzdávat kráse apatie

na břehu mé mysli se plaše zdvíhal příboj
dál už jsem se neodvážil, bylo mi jí líto
její pohled pálil uprostřed té zimy
napadlo mě, že mi hledí do duše
že hledá

zeptala se, jestli nemám, čeho by se napila
podal jsem jí flašku, nejsem škrtil
beze slov pak vstala - ani zašeptání
místo viny tála divnou poezií
v ruce sklo, vtom naposledy ohlédla se
a chtěl jsem něco zavolat

všiml jsem si ve tvých očích nevyhraný války

nalhávám teď nejen sobě, že nebylo co
že mě nenapadlo jak

Jsem v cípu vlastní únavy
Poskládaná z rýh
a ze stop
A visím vyju
na cizích ramenou
Roztřepená v jádru čísi mrtvoly
hniju a prorůstám zemí
a zavírám jí hubu
nohy
vůní sklepů v panelácích
sfackovanou novým akrylem